V dávných časech neznamenal masopust jen oslavu konce zimy. S koncem masopustu totiž začínal čtyřicetidenní půst, který trval až do Velikonoc. Takže toto byla nejen příležitost uvítat nově přicházející jaro, ale také to byla poslední příležitost si trochu vyhodit z kopýtka. Takže se navařilo, napeklo, pilo se, tancovalo se, a to všechno tak, aby pak všichni vydrželi v klidu až do velikonočního týdne.
Co se při masopustu dělalo?
Základem bylo samozřejmě vynášení Morany. Morana byla symbolem zimy. Jak vypadala? Základem bylo slaměné tělo, na které se natáhlo staré oblečení. Kromě toho byly důležité i ozdoby: korálky z vajíček, ozdoby z hadříků, korále, pentle a mašle. Obličej byl namalovaný, záměrně pestrými barvami, a na hlavě měla Morana, někde také známá jako Mařena, obvykle čepec. Chasa vynášela Moranu z vesnice, zapálila ji a hodila do potoka nebo rybníka. Ale nastrojená nebyla jen Morana.
Po vsi chodil vyšňořený průvod. Tento průvod se první zastavil u starostů, kde požádal o předání práva. Pak mohla chasa vyrazit. V průvodu nesměla chybět kobyla, smrtka, medvěd a jeho medvědář nebo třeba šašek. Při tom se zpívalo. Jedním ze známých popěvků je například „Neseme Mařenu, v oleji smaženu, u vrchu smaženu, u spodku zelenu, pěknu, pěknu, probělenu.“ nebo „Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi.“ Jakmile byla Morana vyhozená, vracela se chasa do vsi, většinou do hospody. Tady se zpívalo, tancovala, jedlo, pilo. Typický popěvek byl „Masopust držíme, nic se nevadíme, pospolu. Proč bychom se hádali, když jsme se tak potkali, pospolu.“
Jak se můžete zapojit?
Díky místním spolkům tradice masopustních průvodů masově ožívá. Na vesnicích i ve městech procházejí vyšňořené průvody, často prodávající masopustní pochoutky, hrající a zpívající. Obvykle předvádějí tradiční tance, a končí se dlouho po půlnoci, kde jinde než v hospůdce. A tam vás vždycky rádi uvidí.
