Pojďme se podívat na postavení žen ve středověku. Postavení žen se vyvíjelo a měnilo. Nebylo rovnocenné s tím mužským, ale to neznamená, že by žena neměla žádná práva.
K nižšímu společenskému statusu byla žena odsouzena díky dvěma aspektům. Jednak to bylo díky její slabší fyzické konstituce a také díky Bibli a jejími výklady. Základem tohoto byl Evin prvotní hřích, kdy Eva svedla na scestí Adama.
Pro někoho byla žena vstupní bránou ďáblovou (Aristoteles, Aquinský), na straně druhé byla považována (zvláště v dobách křižáckých válek) za rytířský ideál, za který je třeba bojovat. Láska k takové ženě byla nenaplněná a platonická.
Ovdovět se vyplatilo
Žen byla podřízena mužům. Nejprve otci, po sňatku manželovi. Je to poněkud cynické, ale pro ženu z majetné měšťanské rodiny bylo výhodné, když ovdověla. Jako vdova totiž mohla disponovat majetkem a nezřídka se stávalo, že takováto vdova velmi úspěšně pokračovala v řemesle.
Také šlechtické vdovy měly poměrně svobodné postavení. Za zmínku určitě stojí velmi bohatá královna vdova Eliška Rejčka. Byla vdovou hned po dvou králích. Po Václavu II a Rudolfu I. Svá vdovská léta trávila v Brně a vedla na svou dobu velmi emancipovaný život, kdy mimo jiné podporoval umění a kulturu té doby.
Relativní míry emancipace dosahovaly například také ženy v klášteře. Příkladem může být například příběh Hildegardy z Bingenu.
Bohužel ženy také neměly přístup k úřadům a politice, a pokud byly skrytě politicky činné, bylo to proto, že dokázali tahat za nitky svých submisivních mužů.
Husitství je kvůli husitských válek kontroverzní kapitolou v českých dějinách, ale přináší změnu v postavení žen. Jan Hus totiž poukazoval na rovnoprávné postavení muže a ženy před bohem. Husitské ženy bojovaly, ale často byly také velmi vzdělané, ovládaly například hebrejštinu a řečtinu jako řeči Bible.
